Je to ostuda, že sklárna, kterou mám vlastně nejblíž, donedávna na mém seznamu cest za sklem chyběla. Vlastně abych byla přesná, jako dítě jsem tady kdysi byla na exkurzi a jediné, co si bezpečně pamatuji, je to, jak jsem z kontejneru před sklárnou tajně vytáhla pár kousků barevného skla prapodivných tvarů a tenhle dětský poklad mám dodnes schovaný v krabici. Sklárna je bohužel už od r. 2020 zavřená, ale v Karolince stále funguje Muzeum sklářství, kde se dozvíte hodně zajímavého nejen o samotné sklárně, ale i o historii výroby skla obecně.
Sklárnu založil židovský podnikatel Salomon Reich a pojmenoval ji po své matce Karolínina huť, Vyrábělo se tady broušené sklo a cylindry na petrolejové lampy.. Po válce a následném znárodnění z podniku vznikly Českomoravské sklárny, které byly později začleněny do Crystalexu Nový Bor. Po odstavení pecí v r. 2005 zůstalo ve sklárnách ze sklářské výroby už jen dekorování skla, hlavní vývozní artikl bylo sklo leptaného kyselinou, které se někdy kombinovalo také s malováním nebo dekorováním drahými kovy jako je zlato či platina, Dekorované sklo z Valašska se vyváželo do celého světa. Ani se nedivím, že místní lidé těžce nesli ukončení sklářské tradice po celých 160 letech...
Kromě expozice skla je součástí muzea i výstava obrazů umělců spojených se zdejším krajem a samozřejmě také s výrobou skla. Jako ukázku tehdejší atmosféry při práci i odpočinku jsem pro vás vybrala Odpočívajícího skláře od akademického malíře Karla Hofmana a Sklářskou symfonii 1949 od akademického malíře Františka Podešvy.
Výrobu a zdobení skla už tady naživo neuvidíte, ale přiblíží vám ji aspoň krátký film v prostorách muzea. Přestože expozice není velká, musím říct, že jsem ji obešla několikrát a kdyby nezavírali, asi bych tam ještě chvíli vydržela. Viděli už jste zblízka sklářské nářadí a formy? Já jsem při pozorování výroby vždycky žasla, jak se roztavené sklo dá krásně tvarovat, takže jsem si ani nestihla všimnout, co všechno při tom sklářský mistr bere do ruky.
Samotná expozice skla je vlastně takovým historickým průřezem výroby. Některé exponáty vám možná připomenou opečovávané kousky z příborníku vaší babičky, některé třeba budete mít doma. Uvidíte tady historické karafy, křehké jemně broušené skleničky i roztančené pohárky podle současného designu. Barevné skleněné ryby a labutě sice nejsou zrovna můj šálek čaje, ale i ty do celé přehlídky patří a jejich výroba není nic jednoduchého.
A pokud by vás zajímalo, co mě nadchlo nejvíce, je to ta medově žlutá miska z titulku a taky skleničky s "tančícími nožkami", které se mi ale nepodařilo pěkně vyfotit, tak se na ně musíte zajet podívat sami :)
