Návody a postupy

Na internetu se většinou dočtete, že florárium (někdy se také používá název terárium) je vhodné zejména pro pěstování kaktusů a sukulentů. Pravověrný kaktusář s tím ovšem nebude souhlasit a utluče vás spoustou argumentů, proč tohle nemůže fungovat. Pokud ovšem nerozeznáte astrophytum od mammillarie, můžete to zkusit. Mám několik osázených skleníčků už pár let, kaktusy v nich sice ještě nekvetly, ale rostou bez problémů. Podmínkou je střídmá zálivka a světlé místo.

Co do florária určitě dát můžete, jsou bromélie. Například  Tilandsie žijí jen ze vzdušné vlhkosti a mikroklima pokojového skleníčku jim dokonale vyhovuje. Také některé vlhkomilné rostliny ve floráriu výborně rostou, jen je nutné použít dobrou drenážní vrstvu, aby substrát nebyl přemokřený.

A jak to tedy dělám já? Jako drenážní vrstvu používám keramzit, který vsákne případnou přebytečnou vodu. Rostlinky opatrně vyjmu z květináče a kořenový bal obalím tenkou netkanou textilií, aby se zemina nevyplavila. Rostlinky položím na keramzit a obložím kamínky, pokud mám nějaký pěkný větší, nechám si ho do popředí. Výsledek může vypadat třeba takto:

 A pokud se vám do zahradničení vůbec nechce, můžete florárium využít pro vaše vlastní aranžmá :)

A komu to nestačí, tak pěkný návod a inspiraci k osázení  florária najde třeba na webu BydlímeKvalitně.cz:  Florárium - návod k osázení

Jak to vlastně začalo? Jednou mi dcera ukázala na instagramu obrázek florária: „Mami, když děláš ty vitráže, uměla bys udělat tohle?“ Nedalo mi to, a tak jsem to zkusila. Výroba prvního skleníčku trvala pár odpolední a výsledek byl trochu šišatý, ale byl tu. Od těch jednodušších jsem pak postupně zkoušela složitější modely, u některých stačilo pro návrh pravítko, kružítko a tužka, někdy jsem si pro jistotu vyrobila i papírový model. A taky jsem si vyzkoušela, že papír není sklo a ty 3mm tloušťky někdy znamenají, že výsledek prostě nesedí :).

A jak výroba vlastně probíhá? Podle vlastního „střihu“ nařežu sklo (používám tloušťku 3mm, aby něco vydrželo a zároveň nebyl skleníček příliš těžký) a podle potřeby obrousím hrany, které pak olemuji měděnou páskou. Jedná se o vitrážovou techniku zvanou Tiffany

Pak jednotlivé dílky postupně spojím do výsledného tvaru a nejprve „naboduji“ cínovou pájkou, aby držely pohromadě.

A pak už jen pájím a pájím J. Nesmím na žádný spoj zapomenout, aby skleníček pěkně těsnil. Roztavená pájka je tekutá, ale docela rychle tuhne, takže je třeba spoj držet vodorovně, aby se vytvořila rovnoměrná a pěkně oblá vrstva.

Konečně dílky dílky drží pohromadě tak, jak mají. Teď už jen skleníček pořádně umýt. Nejlepší je na to houbička na nádobí, která očistí svary a odstraní i odstříknuté kapičky pájky.

Závěrečná úprava svarů se provádí patinou na cínové spoje. Nejoblíbenější je černá, ale dá se použít i hnědá nebo měděná, případně lze spoje ponechat i ve stříbrné barvě. Aby vydržely pěkně lesklé, po patinování a omytí skleníčku ještě potřu spoje antioxidantem na bázi oleje a nakonec vyleštím papírovou utěrkou.

A je to hotovo :)